Tato základní povinnost všech advokátů ve vztahu k jejich klientům je stanovena ustanovením § 16 odst. 1 zákona o advokacii a dále je podrobněji konkretizována v ustanovení čl. 6 Etického kodexu a v ustanovení čl. 2.7. Evropského kodexu. Prvotní povinnost advokáta, od které se jeho další povinnosti odvíjejí, je v Etickém kodexu specifikována tak, že oprávněné zájmy klienta mají přednost před vlastními zájmy advokáta i ohledy na ostatní příslušníky advokátského stavu, což může v obecné rovině vystihovat latinské přísloví - "Dura lex sed lex". (Tvrdý zákon ale zákon.) Vlastní advokátovy zájmy zde budou především zájmy ekonomické, podnikatelské, právní i osobní. Důraz je ale i kladen na nezávislost advokáta při hájení zájmů klienta na jakýchkoliv vnějších vlivech. Klient tak získává k obraně svých práv osobu právně erudovanou, ale i osobu nezávislou na vnějších i vnitřních vlivech, a to po stránce finanční, právní i morální. Obrazně je možno říci, že advokát je při řešení určité právní věci závislý jen na klientovi a jeho pokynech a zájem klienta je tak pro advokáta jedinou věcí cui bono. Pochopitelně je toto tvrzení poněkud zjednodušující, a to zejména v tom, že advokát se při své činnosti musí pohybovat v mezích právních a stavovských předpisů, které tak vytvářejí mantinel advokátní činnosti.